Čtvrtek 23. června

Na nebi je však Bůh,
který zjevuje tajemství.
Dan 2,28

Chlubivost

Když Nabukadnezarovi věštci, kouzelníci, čarodějové a mágové nemohli vyložit zapomenutý sen (Dan 2,10.11), král se rozlítil a nařídil, aby všichni mudrci byli popraveni. Mezi ně patřil také Daniel a jeho tři přátelé, ačkoli nebyli pozváni spolu s ostatními do trůnního sálu. Blízkou smrt měl všem babylonským mudrcům oznámit Arioch.
Když Daniel uslyšel tuto hrozivou novinu, zeptal se: „Čím to, že král vydal tak přísný rozkaz?“ (verš 15) a požádal o dočasné odročení, během kterého chtěl Boha žádat o pochopení snu. Bůh Danieli vyhověl a zjevil mu nejen králův sen, ale také jeho význam.
Když se pak Daniel vrátil k Ariochovi, naléhal na něj: „Nepopravuj babylonské mudrce! Vezmi mě ke králi a já mu ten sen vyložím“ (verš 24).
Arioch neztrácel čas a spěchal zajistit pro Daniela audienci u krále: „Našel jsem mezi judskými vyhnanci muže, který králi vyloží jeho sen“ (verš 25). Všimněte si, jaký Arioch vytvářel dojem. Přivlastnil si zásluhy tím, že řekl, že vyhledal Daniela, ačkoli žádné hledání za účelem vyložit králův sen nepodnikl; vyhledal mudrce jen proto, aby jim oznámil rozsudek smrti.
Naopak Daniel se před králem bránil, že nemá žádnou mimořádnou věšteckou schopnost, a v pokoře vyznal: „Na nebi je však Bůh, který zjevuje tajemství.“ Tuto pokoru si zachoval po celou dobu, kdy králi sen vysvětloval.
Nabukadnezarovi byla vlastní pýcha a namyšlenost. Podobně jako Arioch mluvil o sobě vzletnými slovy: „Veliký Babylon! Svou vlastní mocí a silou jsem ho vybudoval v královské sídlo ke slávě své velebnosti“ (4,27). (Je třeba poznamenat, že v dávných kronikách monarchové Blízkého východu vždy o sobě mluvili značně nadneseně.)
Samolibé vychloubání očekáváme od pohanů. Pro Boží lid je naprosto nevhodné. Žel že mnoho z nás potkalo nějakého křesťana, který se rád a často „chlubil cizím peřím“. Souhlasíte, že je Danielův příklad hodný následování?

Podívejte se také na Dobré jitro a Dobré ránko.