Neděle 19. června

Jakože jsem živ,
praví Panovník Hospodin,
nemám zalíbení ve smrti
ničemy. Chci raději,
aby se ničema od své cesty
odvrátil a žil!
Proč máte umírat?
Eze 33,11

Co Bůh opravdu chce

Bůh skrze své proroky oznamoval svému lidu bídnou a bezútěšnou budoucnost. Byl hluboce zasažen jejich spojenectvím s pohany a modloslužbou, kterou od nich přijali. Považoval to za manželskou nevěru. „Cizoložili se svými hnusnými modlami“ (Eze 27,37). A co bylo ještě horší, nepřinášeli k obětování jen ovce a kozy, ale také své děti, které přivedli na svět (verš 37). Byly to lidské oběti!
Hospodin jako věrný manžel toho měl už dost. Přikázal: „Ať se proti nim sejdou davy! Ať propadnou děsu a plenění! Ty davy je ukamenují a rozsekají meči, jejich syny a dcery povraždí a jejich domy vypálí“ (verše 46 a 47). Své rozhořčení vyjádřil těmito slovy: „Snažil jsem se tě očistit, ale ty ses nedala. Proto nebudeš zbavena své nečistoty, dokud se neutiší můj hněv proti tobě. Nenechám to být, neslituji se, nepolevím“ (24,13.14).
Hospodin to myslel velmi vážně. Jeho lid chtěl pokračovat ve svých urážkách a odpadnutí a Bůh byl pevně rozhodnut, že je zničí. Jeho ortel byl natolik hrozný, že se ptáme, zda jej skutečně myslel vážně. Myslel, a každé slovo. Jenže nejhlubším Božím úmyslem nebylo zničit, ale zachránit. „Nemám zalíbení ve smrti ničemy. Chci raději, aby se ničema od své cesty odvrátil a žil!“
Ačkoli Boží předpovědi nebývají obvykle předznamenány slůvkem „jestliže“, Bůh milerád opustí své plány, bude-li jeho lid činit pokání. Bylo jen třeba, aby požádali o odpuštění. Boží předpověď zničit Judu nevyjadřovala nejhlavnější záměr; nejprvnější smysl předpovědi byl zachovat život. Neměnná je Boží láska, ne jeho hněv. Hrozby s takovýmto záměrem vyvolají nápravu. Ve skutečnosti si Bůh přeje, aby jeho vyhrožování vyšlo naprázdno a trest smrti byl zrušen. Předpovědi jsou komunikační cestou mezi Bohem a lidmi. Změna způsobená na jedné straně může změnit celé proroctví.

Podívejte se také na Dobré jitro a Dobré ránko.